Alexej Alexejevič Ačair byl ruský básník.

Alexej A. Ačair, vlastním jménem Gryzov, byl původem kozák. Jako důstojník Bílé armády bojoval proti bolševikům. V letech 1921 – 22 emigroval do Charbinu a vydal tam brožuru
Russkij Christijansjkij sojuz molodych ljudej v Charbine, (Ruská YMCA v Charbinu), když se ujal vedení této organizace.

Své básně i eseje uveřejňoval Alexej A. Ačair v časopisech Rubež a Luč Aziji, příležitostně také v periodikách pařížských nebo pražských. Byl rovněž šéfredaktorem charbinských literárních novin Čurajevka.

Za japonské okupace byl Ačair se svými novinami vystaven neustálým útokům. V září roku 1945 byl sovětskými orgány násilně repatriován a mnoho let strávil v táboře nucených prací. Po propuštění žil v Novosibirsku.


Alexej A. Ačair patří k nejvýraznějším charbinským básníkům.

Poezie: (sbírky básní)
Pervaja Meditat – 1925, první sbírka básní
Lakonizmy – 1937
Polyni solnce – 1938
Tropy – 1939

Pod zolotym nebom – 1943
Jakor – 1936, Berlín
Russkije zapiski – 1938
Kontinent - 1934, 1982
Ostrov Larissy Orange – 1988, (Conneccticut)

Oazis – 1942, esej