zavřít
Alexandr Michajlovič Adamovič
přidej profesi
Narození:
3. 9. 1927 , Koňuchi, Minská oblast, Běloruská SSR
Úmrtí:
26. 1. 1994  ve věku 66 let,  Moskva, Rusko  †
Znamení:
panna  
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

0 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Alexandr Michajlovič Adamovič byl běloruský a ruský prozaik a literární vědec, nositel Státní ceny Běloruské SSR. Alexandr M. Adamovič se narodil v rodině lékaře. Jako 14 – 16 letý chlapec prožil 2. světovou válku mezi partyzány. Po válce v roce 1950 ukončil studia filologie na univerzitě v Minsku. Poté nastoupil vědeckou dráhu. A. M. Adamovič byl vědeckým pracovníkem např. v literárním ústavu Běloruské Akademie věd, docentem na univerzitě v Moskvě, členem – korespodentem Běloruské Akkademie věd. Rovněž byl činný i v oblasti filmu. Psal scénáře a v letech 1962 – 64 absolvoval vysokoškolské kurzy pro scenáristy v Moskvě. Od roku 1986 byl A. M. Adamovič členem předsednictva Svazu spisovatelů SSSR. V roce 1987 se přestěhoval z Minska do Moskvy, kde se stal ředitelem Všesvazového výzkumného ústavu pro filmové umění. Byl horlivým stoupencem „glasnosti“ a perestrojky. Dílo Alexandra M. Adamoviče: Literární a filmová tvorba Alexandra M. Adamoviče byla ovlivněna šokojícími zážitky za 2. světové války. S otevřeností líčí hromadné vraždění a utrpení jednotlivců od Němců nebo jejich sovětských přisluhovačů. Partizany – dílo, které vzniklo spojením dvou románů. V těchto románech se dívá na válku očima dětí a matek. Vojna pod kryšami – 1960, (Válka pod střechami) Synovja idut v boj – 1963, (Synové odcházejí do boje) Chatynskaja povesť – 1974, (č. Návrat do Chatyně – 1975). Za tuto novelu obdržel autor Státní cenu Běloruské SSR. Příběh vrcholící vypálením vesnice i s jejími živými obyvateli, byl upraven na scénář k filmu Idi i smotri, (Jdi a dívej se). Karateli – 1980, (č. Katani – 1982), líčí zmasakrování 200 lidí v souvislosti s Hitlerovou chorobnou tyranománií. Poslednjaja pastoral´ - 1987, (č. Poslední pastrále), znázorňuje hrozící zánik lidstva na osudu dvou mužů, kteří katastrofu přežili a jednoho kosmonauta. K dokumentární novinářské próze Adamoviče patří i texty, které psal a komentoval s jinými autory: Ja iz ognennoj derevni – 1977, (č. Moje ves lehla popelem – 1981) Blokadnaja kniga – 1977 – 81, (č. Kniha o blokádě – 1981) Adamovič dokumentoval vraždění nacistů, aby tak protestoval proti válce bez schopnosti odpouštět. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Alexandr Michajlovič Adamovič byl běloruský a ruský prozaik a literární vědec, nositel Státní ceny Běloruské SSR.

Alexandr M. Adamovič se narodil v rodině lékaře. Jako 14 – 16 letý chlapec prožil 2. světovou válku mezi partyzány. Po válce v roce 1950 ukončil studia filologie na univerzitě v Minsku. Poté nastoupil vědeckou dráhu.

A. M. Adamovič byl vědeckým pracovníkem např. v literárním ústavu Běloruské Akademie věd, docentem na univerzitě v Moskvě, členem – korespodentem Běloruské Akkademie věd.
Rovněž byl činný i v oblasti filmu. Psal scénáře a v letech 1962 – 64 absolvoval vysokoškolské kurzy pro scenáristy v Moskvě.

Od roku 1986 byl A. M. Adamovič členem předsednictva Svazu spisovatelů SSSR. V roce 1987 se přestěhoval z Minska do Moskvy, kde se stal ředitelem Všesvazového výzkumného ústavu pro filmové umění. Byl horlivým stoupencem „glasnosti“ a perestrojky.

Dílo Alexandra M. Adamoviče:

Literární a filmová tvorba Alexandra M. Adamoviče byla ovlivněna šokojícími zážitky za 2. světové války. S otevřeností líčí hromadné vraždění a utrpení jednotlivců od Němců nebo jejich sovětských přisluhovačů.

Partizany – dílo, které vzniklo spojením dvou románů. V těchto románech se dívá na válku očima dětí a matek.
Vojna pod kryšami – 1960, (Válka pod střechami)
Synovja idut v boj – 1963, (Synové odcházejí do boje)

Chatynskaja povesť – 1974, (č. Návrat do Chatyně – 1975). Za tuto novelu obdržel autor Státní cenu Běloruské SSR. Příběh vrcholící vypálením vesnice i s jejími živými obyvateli, byl upraven na scénář k filmu Idi i smotri, (Jdi a dívej se).

Karateli – 1980, (č. Katani – 1982), líčí zmasakrování 200 lidí v souvislosti s Hitlerovou chorobnou tyranománií.

Poslednjaja pastoral´ - 1987, (č. Poslední pastrále), znázorňuje hrozící zánik lidstva na osudu dvou mužů, kteří katastrofu přežili a jednoho kosmonauta.

K dokumentární novinářské próze Adamoviče patří i texty, které psal a komentoval s jinými autory:
Ja iz ognennoj derevni – 1977, (č. Moje ves lehla popelem – 1981)
Blokadnaja kniga – 1977 – 81, (č. Kniha o blokádě – 1981)

Adamovič dokumentoval vraždění nacistů, aby tak protestoval proti válce bez schopnosti odpouštět.