zavřít
Ahmed Faiz

básník

Narození:
13. 2. 1911 , Sialkot, Pákistán
Úmrtí:
20. 11. 1984  ve věku 73 let,  Lahore, Pákistán  †
Znamení:
vodnář  
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

1 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Ahmed Faiz byl pakistánský básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu. Ahmed Faiz se narodil v rodině právníka. Vystudoval angličtinu a arabštinu a působil jako jazykový lektor. Během 2.světové války sloužil Ahmed Faiz v indické armádě. Po ustavení Pakistánu v roce 1947 pracoval jako novinář. Podporoval dělnické a mírové hnutí a za účast v údajném protistátním spiknutí byl čtyři roky vězněn. Od roku 1955 žil v emigraci a do Pakistánu se vrátil až v roce 1982, kde i zemřel. V roce 1984 byla Ahmedu Faizovi udělena Nobelova cena za literaturu. Dílo Ahmeda Faize: Ahmed Faiz psal básně, jejichž tematem byla láska a krása, ale i vize lepšího světa. Psal většinou v urdštině. Jeho lyrika vychází z tradic perského básnictví a moderní evropské hlavně anglické poezie. K autorovým nejlepším dílům patří sbírky, v nichž vyjadřuje své pocity, dojmy a zkušenosti z vězení: Daste Saba – 1952 Listy z vězení – 1956 Mísí tradiční klasické básnické formy s novými symboly, odvozenými ze západních idejí. Často užívá tématu lásky – ghazalu, typického pro urdskou poezii. Slovo ghazal pochází z arabštiny a znamená hovořit se ženami nebo o ženách. Mizan – 1964 Ruka pod kamenem – 1965 …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Ahmed Faiz byl pakistánský básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu.

Ahmed Faiz se narodil v rodině právníka. Vystudoval angličtinu a arabštinu a působil jako jazykový lektor.

Během 2.světové války sloužil Ahmed Faiz v indické armádě. Po ustavení Pakistánu v roce 1947 pracoval jako novinář. Podporoval dělnické a mírové hnutí a za účast v údajném protistátním spiknutí byl čtyři roky vězněn. Od roku 1955 žil v emigraci a do Pakistánu se vrátil až v roce 1982, kde i zemřel.

V roce 1984 byla Ahmedu Faizovi udělena Nobelova cena za literaturu.

Dílo Ahmeda Faize:

Ahmed Faiz psal básně, jejichž tematem byla láska a krása, ale i vize lepšího světa. Psal většinou v urdštině. Jeho lyrika vychází z tradic perského básnictví a moderní evropské hlavně anglické poezie.

K autorovým nejlepším dílům patří sbírky, v nichž vyjadřuje své pocity, dojmy a zkušenosti z vězení:
Daste Saba – 1952
Listy z vězení – 1956

Mísí tradiční klasické básnické formy s novými symboly, odvozenými ze západních idejí. Často užívá tématu lásky – ghazalu, typického pro urdskou poezii. Slovo ghazal pochází z arabštiny a znamená hovořit se ženami nebo o ženách.

Mizan – 1964
Ruka pod kamenem – 1965